PÁJA JUNEK - MUZIKANT, KAMERAMAN, REŽISÉR A TVŮRCE VIDEOKLIPŮ PŘIPRAVUJE POKRAČOVÁNÍ DENÍKU ŠÍLENÉHO REŽISÉRA.

Pája Junek jde ve své tvorbě vlastní cestou. "Zkušenějším kolegům se vyhýbám, abych od nich nic nepochytil, takže si to dělám po svém, nezkažen klasickými přístupy."

Pája Junek, kameraman, režisér a tvůrce video klipů pro spousty hudebních part napříč žánry, především punkových. K muzice má blízko, hrál v řadě kapel jako Malá bílá vrána, Zputnik, Nahoře pes, Uširváč či ve vlastním projektu Pája Junek & Girls a mnoha dalších.

Rozhovor s Pájou vedl Martin Kapčuk alias KEČUP z hradecké punkové bandy OUT OF CONTROL

1. Ahoj Pájo. Jsi známý jako člověk, který má velký smysl pro humor a široký pracovní záběr: Co je vlastně náplní tvojí práce a jak ses k ní dostal?

Moje práce je natáčení hudebních klipů, případně koncertů, festivalů a dalších věcí kolem muziky. Začal jsem s tím asi před 14 lety a z původní profese muzikanta jsem se přeorientoval na tvorbu videí. Celé jsem to dělal hlavně proto, aby se mnou jednou udělali rozhovor v Music Reportu, což se právě děje, takže od zítřka si budu muset najít další životní metu. (smích)

2. Jaké pro Tebe byly začátky, točil jsi vždy koncerty a klipy pro kapely, rekonstrukce bitev atd. nebo jsi byl v "učení" u zkušenějšího kolegy? A co ty filmy pro dospělé, jak jsi k tomu přišel a jak to bere tvoje partnerka?                                       P.S. nehledáte do týmu svačináře? (smích)

Zkušenějším kolegům se vyhýbám, abych od nich nic nepochytil, takže si to dělám po svém, nezkažen klasickými přístupy. Točil jsem vždycky to, co vyjmenováváš, protože to byli světy, které jsem znal, a byly mi blízké. Filmů pro dospělé jsem byl vždy fanoušek, takže ty mi taky do portfolia tak nějak přirozeně vpluly. Partnerka je ráda že dělám, co mě baví a že doma na svou práci nenadávám, ale naopak si ji pravidelně pochvaluji.                                                                                                        P.S. Když točíme bukkake, stává se, že někdy ta hlavní aktérka nepřijde, takže tam bys mohl někdy zaskočit. Vyfakturujeme to pak jako "svačinář."

3.Před rokem vyšla tvoje kniha Deník šíleného režiséra, která je plná "příběhů a historek z natáčení". Co tě vedlo k tomu sepsat takové dílo, co vše obsahuje a jak to vznikalo?

Přišlo mi, že bych měl někde archivovat své skvělé myšlenky a prožité historky, dříve než je s postupující demencí zapomenu. A nedávná covid pauza dala čas a příležitost něco takového sepsat. Až když bylo vše hotové, rozhodl jsem se, že se s těmito klenoty podělím i se zbytkem světa, takže jsem to vydal jako knihu. Publikace jde na odbyt a ohlasy jsou kladné. Pokud si ji tedy lidi nekupují třeba na zátop v kamnech, to samozřejmě nevím. Akorát se od té doby událo ledacos nového, plus se mi vybavilo spoustu starších věcí, na které jsem si u psaní nevzpomněl, takže z těchto věcí už tvořím druhý díl.

4. Jaký je normální běžný den šíleného režiséra?

Já mám každý den úplně jiný, takže neumím říct který je zrovna normální. Někdy od rána do večera natáčím, jindy sedím ve střižně, jindy jen chodím po lese a rovnám si v hlavě nápady. Dobrý režisérský den je, když vytvoříme něco, u čeho se pobavíme a nikdo se při tom nezraní.

5. Jak moc kniha změnila tvůj osobní a i profesní život, krom toho, že tě lidi nazývají úchylem, kde se kniha dá koupit a neplánuješ pokračování nebo její filmovou podobu?

Kniha mi změnila život asi hlavně tím, že mi teď stovky jejích výtisků zabírají místo ve skříni. Úchylem mě nazývali mnohem dřív, i když dodnes netuším proč. Nemám pocit, že bych se nějak výrazně vymykal standardům. I když je pravda, že normy a hranice mého a okolního světa, můžou být dvě hodně odlišné věci. Kdo ještě nemá knížku a chtěl by ji, nejlépe když napíše přímo mně a vyfasuje ji i s věnováním. Pokračování plánuju, to jsi asi před chvíli špatně poslouchal. Ale já chápu, že mluvím moc dlouho a nezáživně, takže na tvém místě bych taky asi občas přepínal někam jinam. Filmové zpracování by bylo skvělé a doufám, že mě bude hrát Marek Vašut.

6. Máš za sebou slušnou sbírku interpretů, se kterými jsi spolupracoval jako Laura a její Tygři, Debustrol, ale i méně známá jména…Někdy to musí být pořádná a i nevděčná práce, ale i slušná zábava. Čím nejhorším jsi při natáčení prošel a kdo Ti nejvíce utkvěl v paměti?

Nevděčná práce to není. Někdy to jde samo, někdy se tomu musí trochu pomoci, ale vždy je to, jak říkáš slušná zábava. V paměti mi vlastně utkví úplně každá kapela. Nikdy si ta natáčení nejsou podobná a z každého je nějaký výsledek, na který se pak můžeš podívat, takže není možné na něco zapomenout. Každý aktivní muzikant ví, jak časem všechny ty kluby, kulturáky a festivaly splývají. Polovinu svého hraní si nepamatuju a to jsem toho zdaleka neodehrál tolik. Ale tady každé natáčení, každé místo, každá kapela rovná se jedinečný zážitek.

Občas bývá našlápnuto na celkem nebezpečné situace. Už se bubeník jedné kapely během natáčením propadl pod led, zpěvák zase uklouzl na střeše a visel za okap ze třetího patra, i já jsem v nějakých ruinách, kde jsem točil s Debustrolem spadl do hluboké díry, šlápnout v noci do vosího hnízda taky nebylo příjemné, ale skutečně se nikdy nikomu nic vážného nestalo. Teď mi tady radí, abych řekl to o tom Vepřovém králi, jak si natřikrát zlámal nohu. Ale to neřeknu, to by bylo moc morbidní.

7. Natáčel jsi i poslední rozloučení s Petrem Hoškem z Plexis, které proběhlo tak jak si to přál. Spousta pití, kapela, muzika, rodina, přátelé i fanoušci, kdy místo tryzny je tu oslava života člověka a jeho odkazu, který zanechal. Zažil jsi někdy něco podobného a s jakým pocitem jsi odcházel?

Já jsem celou dobu čekal, že se ta rakev otevře, vyleze Petr a půjde si pro pivo. Takhle by měla vypadat většina pohřbů. Kdysi jsem natáčel rozptýlení popelu do řeky. Našel jsem si hezké místo na záběr, jenže mi nedošlo, že stojím po větru. Zafoukalo a celý nebožtík mi vlítnul do očí. Ještě dva dny jsem ho pak vyklepával z kamery. Pohřby jsou vždycky nevšední věc.

8. V dokumentární sérii Kolébka punku, na kterou běží sbírka na Startovači bude také tvoje stopa. Jakou roli zde zastáváš a v jaké fázi se projekt nachází?

S klukama, co točili tenhle projekt, jsme se seznámili na festivalech, kde jsme se asi dva roky potkávali. Vždycky, když mi říkali, jaké obrovské množství už toho mají natočeno, tak jsem v duchu litoval toho, kdo to všechno jednou bude stříhat. A když mi teď před časem volali, že jim odpadnul střihač, jestli bych to nevzal za něj, došlo mi, že to budu já. Ale už se toho nebojím, už se na to těším.

9. Jaké jsou tvé další plány, na čem a s kým aktuálně pracuješ mimo kolébky punku?

Rozdělán mám klip Laury a její tygři, dva klipy Vision Days, klip fuzzy2102, klip Roura, klip pro soutěž Živnostník roku

Chystám klip !V.V.Ú., video k turné Totální nasazení - The Fialky-Nežfaleš, klip Nízká úroveň, koncert 4 Rockeři, reklamní klip pro Mořský svět a spoustu dalších věcí.

Můj plán je dožít se důchodu a být rozfoukán větrem za zvuku punkové hudby.

Díky za rozhovor.