ROCKEŘI Z VIVIAN MAJÍ NOVÉ ALBUM S NÁZVEM "ORIGAMI"

Rozhovor s Robertem, kytaristou kapely Vivian nejen o novém albu, ale i o jeho hudebních začátcích a muzikantských vzorech.

VIVIAN  je čtyř členná formace z východočeského Broumova, která svou tvorbu zakládá na českých textech, a žánrově se řadí mezi rock s prvky popu a elektroniky.

Za dobu svého působení stihla vyhrát několik talentových soutěží, mezi nejznámější patří Skutečná liga a Šance Muzikus. Skupina vystoupila na mnoha předních festivalech a vydala dvě studiová alba.

Za poslední roky má Vivian  svém kontě několik singlů, které se umístily v žebříčcích rockových rádií, spoustu odehraných koncertů, a jednou z jejich specialit je, že si každoročně sama pořádá turné po letních táborech, kde se potkává se svými fanoušky.

Kapelu tvoří : Marthy - kytara, zpěv, Robert - kytara, zpěv, Ondra – bicí a Kuba - basa.

S Robertem jsme pro vás připravili následující rozhovor:

1) Nejdřív nám Roberte prozraďi, co tě přivedlo k muzice a jak ses dostal do kapely Vivian?

Muziku aktivně vnímám už od dětství. Myslím, že zásadní vliv na mě měl můj táta, který sice nehraje na žádný hudební nástroj ale je velký fanoušek hudby a právě on mě brával na první živé koncerty. Jeho sbírka vinylů mě samozřejmě taky neminula. Před spaním jsem často místo večerníčku poslouchal Pražský Výběr, Paula McCartneyho nebo Steve Vaie… Vzpomínám si taky, že jsme měli doma desku, na které byly ty neznámější světové rockové hity ale hrané instrumentálně na saxofon. To mě v mých asi šesti letech hrozně fascinovalo a tak jsem rodičům oznámil, že chci hrát právě na ságo. Do teď si vážím toho, že mě v hudbě podpořili a přihlásili mě do ZUŠky. V šesti letech jsem byl ale samozřejmě na saxofon ještě malej, takže jsem si musel projít flétnou, klarinetem a asi v deseti letech jsem se dostal k ságu, na to jsem hrál aktivně, než jsem šel na střední školu, tam jsem začal čím dál více tíhnout ke kytarové muzice a z kapesného jsem si ušetřil na svojí první elektrickou kytaru. Dojížděl jsem na intr do Mladé Boleslavi, kde jsme měli s kamarády vybudovanou zkušebnu ze starých sklepních krytů. Tam začali první experimenty s hlasitou kytarovou muzikou.

Tou dobou, kdy já se učil hrát na kytaru, kluci z Vivian už zkoušeli zakládat první kapely. Od vidění jsme se znali, vyrůstali jsme ve stejném městě, takže jsme se potkávali na hudebních akcích a jejich prvních vystoupeních. S rostoucím věkem se začala i jejich kapela postupně vyvíjet a oni usoudili, že by se jim hodil další kytarista, tak vyvěsili na Facebook inzerát, že hledají dalšího člena. Na ten jsem ale nereagoval, tou dobou jsem ještě studoval při práci vysokou, takže jsem usoudil, že bych na to stejně neměl čas.

Shodou okolností nás asi před čtyřmi lety společná kamarádka pozvala na vánoční večírek, kde jsem se s kluky mohl blíže seznámit a tam jsme se rozhodli, že zkusíme dát společnou zkoušku. Pak těch zkoušek bylo víc, já zanechal školy, začal se kapele věnovat a stal se jejím stálým členem.

2) V kapele hraješ na sólovou kytaru. Ovládáš i další nástroje?

Nevím jestli " ovládám" je správný výraz ale jak jsem řekl na začátku, do svých 16-ti let jsem hrál na saxofon. Od té doby už se na něj jen práší. 

3) Právě vám vyšlo nové album Origami. Jak dlouho jste na něm pracovali a proč zrovna tento název?

Na tomhle albu jsme prakticky začali pracovat od mého nástupu do kapely, takže vznikalo asi tři roky, jen jsme ještě nevěděli, že z toho bude celé album. Nejdřív jsme vydávali písně po singlech, a když se nám jich takhle sešlo šest, napadlo nás udělat ještě čtyři úplně nové a spojit je dohromady pod jednu hlavičku. Jedna z těch čtyř nových songů se jmenuje podle textu právě Origami, mně se ten název hrozně líbil a hned jsem si ho uměl představit na přebalu desky. Řekl jsem to Marthymu a ten, že už nad tím taky přemýšlel, tak jsme to zrealizovali. Navíc se mi líbila myšlenka, že když skládáš origami, máš nejdřív jen čistý papír, a když zapojíš fantazii, můžeš ho přetvořit v něco jiného, nového, co dostane tvar a vyvolá v tobě emoci, podobně jako při skládání hudby.

4) Kdo u vás skládal novou muziku na album a kdo psal texty? 

Když jsem přišel do kapely, byl hlavním skladatelem Marthy a to jak textu, tak hudby. Nicméně já už dopředu věděl, že když chci hrát v kapele, chci se podílet na skládání, jak jen to jde, takže jsem si začal doma komponovat kytary a posílat první dema Marthymu na otextování. Myslím, že i pro něj to byl nový impuls, protože zpěvy pak začaly vznikat docela rychle. Tohle album je pro mě speciální, protože je to vlastně první výsledek naší spolupráce v nové sestavě.

5) V kapele působíš už třetím rokem a za tu dobu jste novou muziku vydávali jenom po singlech. Vyhovuje ti víc zaměřit se na jednu píseň, nebo rovnou pracovat na celém albu?

Co se práce na skládání ve studiu týče, tak mi více vyhovuje dělat na singlu. Dá se lépe zaměřit na detaily a hlavně propagaci. Jinak jsem v tomhle trochu old school a líbí se mi, když kapela vydává celá alba. Přijde mi, že pod tím jedním přebalem mají ty písničky větší důležitost. Ten celek na tebe dýchne nějakou atmosféru, a když pak někde slyšíš samotný song, máš si ho kam zařadit a třeba i dostaneš chuť znovu blíže prozkoumat album, ze kterého pochází.

6) Album vám produkoval Thom Fröde z kapely Imodium. Pracoval s vámi i na předchozích singlech. Odrazilo se to na finální podobě skladeb? Klidně nám řekni i nějakou zajímavou příhodu ze studia.

Myslím si, že ve chvíli, kdy se rozhodneš jít do studia a nechceš to tam jen nahrát, ale využít i zkušeností producenta, v tu chvíli se producent stává součástí kapely. Takže se to určitě na finální podobě skladeb odráží. Obzvlášť na posledních čtyřech písních, kdy jsme se z časových důvodů rozhodli, že v jeden termín nahrajeme nástroje a v dalším teprve zpěvy. Zbylo víc času, aby se každému Tom věnoval zvlášť, v jednu chvíli jsme dokonce měli oba v rukou kytary a skládali spolu finální verzi bridge. Takhle by podle mě měl fungovat producent, pochopit tvojí ideu a snažit se ti jí pomoct zdokonalit. Tomáše si jako muzikanta i člověka moc vážím a spolupracovat s ním je radost.

7) Která píseň z alba je tvoje nejoblíbenější a která ti naopak dala nejvíc zabrat?

Na křtu alba jsme je poprvé zahráli všechny naživo a zjistil jsem, že "Sid a Nancy" mě strašně bavila a dobře se hrála. K písničce "Měsíc" mám taky speciální vztah, protože je to první skladba, kterou jsem do kapely přispěl a která nás nakopla a motivovala pokračovat. Nejvíc práce při skládání dali asi "Hladoví vlci", je tam více různých poloh a myslím, že je ze všech skladeb dokonce nejdelší.

8) Snažíte se držet nějakého konkrétního žánru, nebo písním necháváte volný průběh a zkoušíte nové věci?

Konkrétního žánru se nedržíme, necháváme tomu spíše volný průběh. I když se snažíme samozřejmě pořád zkoušet nové věci, určité mantinely nám dává to, jakou hudbou jsme ovlivněni, naše hráčské dovednosti a v neposlední řadě také české texty. Čeština má úplně jiné frázování než například angličtina a některé techniky hraní se do ní podle mého názoru nehodí.

9) Znamená to, že se stále hledáte? 

Dalo by se říci, že ano ale možná se ani najít nechceme. Nemáme mustr ve kterém by nám bylo pohodlně. Neseme si v sobě pořád různorodé nápady, které bychom chtěli zkusit vyjádřit. Takhle nás to i baví, každý nový song je pro nás uzavřená kapitola a pak to chceme zkusit zase trochu jinak. Je ale klidně možné, že si najdeme jednou oblíbený styl, ve kterém se zabydlíme a už to nebudeme chtít dělat jiným způsobem.

10) Na albu vám v písni "Hladoví vlci" hostuje zpěvačka Žanet. Nikdy předtím jste na žádné nahrávce hosta neměli, tak by mě zajímalo, jak vznikla tahle spolupráce a jak hodnotíš výsledek? 

Už dříve jsme chtěli zkusit hostovačku s nějakým zajímavým zpěvákem/zpěvačkou ale ještě jsme nevěděli, který song to přesně bude, nechtěli jsme tlačit na pilu, aby to působilo přirozeně. A myslím, že s Žanet se to povedlo, pouštěli jsme jí instrumentální verzi budoucích "Hladových vlků" a jí se to moc líbilo, hned měla nápady jak přispět. To je ve finále to nejdůležitější, aby byl host naladěn na stejnou vlnu. Jsem rád, že to byla právě Žanet, ona je neuvěřitelně talentovaná a charismatická zpěvačka, když začne zpívat, okamžitě poznáte, že je to právě ona. O její sólové dráze určitě ještě uslyšíme.

11) V dnešní době se muzika vydává hlavně digitálně a "cédéčka" už jsou jen takový suvenýr pro fanoušky. Necháte album dostupné jen na internetu, nebo bude možné koupit si na vašich koncertech i fyzický nosič?

Je to přesně jak říkáš, CD je už spíše jako suvenýr a člověk si ho koupí jen aby kapelu podpořil, ale reálně si ho nikdy nepustí. My jsme se proto rozhodli nahrát album na USB nosiče, pro lidi je flash disk mnohem atraktivnější a můžou si ho spíše přehrát v autech. Navíc se mi líbí, že booklet zůstává pořád stejný, jen uvnitř nenajdeš CD ale USB.

12) Stihli jste album pokřtít, nebo s tím počkáte až na letní festivaly? 

Nové album jsme pokřtili 30.4.2023 v našem rodném Broumově. Pozvali jsme ještě dvě spřátelené kapely a účast nakonec byla hojná, jsme za to moc vděční. Zazpívali si s námi naživo i tři hosté, naše letitá kamarádka Káťa Sajfrídová, Žanet (spoluautorka písně "Hladoví vlci") a Thom Fröde, který spolupracoval jako producent na desce a tak byl i jasná volba aby se stal jejím kmotrem. Celý večer jsme završili ohňostrojem.

13) Máš nějaké interprety jako své hudební vzory? 

U mě se to dost mění podle toho, v jaké životní fázi se nacházím. Když jsem začínal hrát na kytaru a řešil hlavně zdokonalení se v technice, měl jsem za vzory spíše kytaristy, jako je Randy Rhoads, Zakk Wylde, Jimmy Page, Slash, Gary Moore, Joe Satriani a tak bych mohl asi jmenovat ještě dlouho... I když tyhle vzory pořád po očku sleduju, v dnešní době, kdy se víc zaměřuju na kompozici a celkové vyznění skladby v rámci kapely, sleduju spíše lidi jako je Dave Grohl nebo Myles Kennedy, které obdivuji celkově jako skladatele, ne jen čistě z kytarového hlediska.

14) Podělíš se s námi o nějakou vtipnou historku z koncertu nebo zkušebny? 

Těch je asi dost, jen přemýšlím, kterou můžu říct veřejně (smích). Vzpomněl jsem si na jednu z natáčení videoklipu pro song "Bezpráví". Točilo se to v chátrajících docích u Nymburka a tou dobou řádil Covid 19. Rozhodli jsme se počkat na tmu, protože jsme měli na natáčení jako rekvizity zakoupené speciální světélkující masky a chtěli jsme, aby pořádně vynikly. Když zapadlo slunce, celé doky jsme zakouřili mlhou, nasvítili světly a spustili ohlušující kravál. Netrvalo dlouho a z mlhy se vynořila policie s čelovkami a rouškami, takže působili jak zásahová jednotka. Prý přišli na ohlášení místních obyvatel, že se tam koná nelegální párty. Vysvětlili jsme jim, že jsme muzikanti, natáčíme nový videoklip a do nočního klidu budeme mít sbaleno. Naštěstí nás nechali práci dokončit a odjeli zpátky na stanici. V nymburských novinách jsme potom objevili článek, kde byl celý zásah vtipně zdokumentován, a sklidili jsme dokonce i "pochvalu", že se k šířící pandemii chováme zodpovědně, protože jsme podle jejich slov měli nejen zakrytá ústa ale dokonce celé obličeje. Celé to působilo dost bizarně.

15) Závěrečná otázka! Jaké máte s kapelou vize do budoucna? Uvažuješ někdy o sólové dráze a vlastních projektech, nebo se soustředíš jen na kapelu?

Vize jsou jasné. Skládat a hrát, co nejvíce to jde, uvidíme, kam nás to pak zavede. Hlavně nás to baví a přizpůsobujeme tomu znatelně naše životy, věříme, že se správným zápalem se budeme pořád zlepšovat a posluchači to časem docení sami. Co se vlastních projektů týče, mám zatím jen takový soukromý sen, a to složit si vlastní instrumentální skladbu, jsem totiž velkým fanouškem instrumentální muziky. Zatím všechny nápady ale skončily jako materiál pro kapelu. Kapela je pro mě na prvním místě a třeba až ucítím, že se daný nápad vyloženě do kapely nehodí, nebo že jsem jí věnoval dostatek energie, pak bude možná prostor zrealizovat vlastní projekt. Je to ale věc, kterou nechávám volně plynout.

Nové album Origami k poslechu: https://digitonmusic.lnk.to/Origami

VÍCE INFO O KAPELE

Facebook: https://www.facebook.com/vivian.bandpage

Web: https://vivianofficial.cz/

Otázky kladl Martin Kapcuk aka KEČUP

Foto: kapela